Úvod

Když jede muž nocí napříč pouští a z nějakého důvodu – ať už proto, že usne nebo z jiné příčiny – oddělí se od svých druhů a chce se s nimi zase shledat, pak slyší hlasy duchů, kteří k němu promlouvají jako by to byli jeho společníci, dokonce ho i jménem volají. Tyto hlasy jej často svedou z cesty a již ji nikdy nenajde. Mnoho poutníků se tak ztratilo a zahynulo. Občas v noci poutníci slýchají zvuk kopyt velké skupiny jezdců; pokud uvěří, že slyší své druhy a vydají se za nimi, ocitnou se v nesmírných nesnázích, sotva ráno zjistí svou chybu. Byli i tací, co při cestě napříč pouští spatřili skupinu lidí přicházejících jejich směrem. Ve strachu, že jsou to zloději, se otočili a beznadějně ztratili cestu… I za dne jsou slyšet tyto přízračné hlasy, často se zdá, že slyšíte melodie různých nástrojů, zvláště bubny a také řinčení zbraní. Z těchto důvodů se družiny cestovatelů úzkostlivě drží pospolu. Před spaním pak umístí značku ukazující směr, kterým se ráno musí vydat dál, a na krky všech svých zvířat připevňují malé zvonečky, aby je jejich zvuk střežil před svedením z cesty.

--- Marco Polo, Milion

Dále »